Proč vzniká tento prostor a pro koho tu je

Existuje jedna otázka, která se mi v posledních letech vrací znovu a znovu.

Kde jsou všichni muži s vysokou senzorickou citlivostí?

Pokud je Sensory Processing Sensitivity (SPS) – vysoká senzorická citlivost – skutečně evolučně stabilním temperamentovým rysem nervového systému, jak ji popsala Elaine Aron a dále rozvíjí například Michael Pluess, měla by se vyskytovat u mužů i žen v přibližně podobné míře.

Přesto mám při návštěvách komunit věnovaných vysoké citlivosti často opačný pocit. Jako by citlivých mužů bylo překvapivě málo. Nemyslím si ale, že zmizeli nebo, že vůbec neexistují. Myslím si, že jsme se je dosud nenaučili rozpoznávat. A možná se nenaučili rozpoznávat ani oni sami sebe. Právě z této otázky vznikl tento web.

Vysoká senzorická citlivost není totéž co HSP komunita

Považuji za důležité rozlišovat dvě věci. První je vysoká senzorická citlivost (Sensory Processing Sensitivity) jako temperamentový rys nervového systému. Druhou je HSP diskurz – tedy způsob, jakým o vysoké citlivosti přemýšlíme, jak ji popisujeme a jaké příběhy kolem ní vytváříme.

Bez práce Elaine Aron bychom možná pojem vysoké citlivosti vůbec neznali. Susan Cain zásadně proměnila veřejné vnímání introverze. Brené Brown otevřela téma studu a zranitelnosti způsobem, který ovlivnil miliony lidí. Mnoho dalších autorek a autorů pomohlo vytvořit jazyk, díky němuž dnes lidé s vysokou citlivostí zjišťují, že nejsou porouchaní ani slabí. Za to jim podle mě patří velký dík.

Současně je přirozené, že každý nový obor nese zkušenost těch, kteří jej vytvářeli. Stejně jako byla psychologie po dlouhou dobu formována převážně mužskou zkušeností, vznikal současný jazyk vysoké citlivosti převážně z perspektivy žen. To není chyba ani selhání. Je to přirozená fáze vývoje každého nového poznání. Možná ale nastal čas doplnit obraz o další perspektivu.

Stejný temperament nemusí vytvářet stejnou zkušenost

Vysoká senzorická citlivost je především vlastností nervového systému. To ale neznamená, že se bude projevovat stejně u každého člověka. Stejný temperament totiž nevyrůstá ve stejném těle ani ve stejné životní zkušenosti. Mužská biologie, hormonální prostředí, tělesnost i způsob socializace mohou vést k tomu, že se stejná citlivost projeví jinak než u žen.

Citlivý muž proto nemusí působit jemně. Může být výkonný. Soutěživý. Dobrodružný. Fyzicky odolný. Analytický. Sexuálně intenzivní. Velmi autonomní. Jeho hluboké zpracování podnětů i sklon k přestimulování mohou dostávat úplně jiné podoby. Může svou citlivost přetavit do výkonu, kontroly, humoru, intelektu, sportu, podnikání, potřeby zvládnout všechno sám, do neustálého hledání intenzity. Nemusí o svém nitru dlouho umět mluvit. Nemusí ani tušit, že právě vysoká citlivost je jednou z nejhlubších vrstev jeho osobnosti.

Když muž hledá sebe v cizím jazyce

Mnoho mužů přijde do HSP komunity a pozná část své zkušenosti. Ano, znají přestimulování. Ano, silně vnímají atmosféru. Ano, potřebují samotu. Ano, hluboce zpracovávají podněty. A přesto mohou odcházet s pocitem, že něco podstatného chybí.

Kde je řeč o síle? O soutěživosti? O tělesnosti? O sexuální touze? O agresi jako životní energii, nikoli jen jako riziku? O potřebě autonomie? O dobrodružství? O studu z vlastní závislosti? O tom, jak se citlivost může skrýt právě za výkonem, racionalitou nebo zdánlivou neotřesitelností? Možná tedy nehledáme citlivé muže na špatném místě. Možná je hledáme špatným jazykem.

Interpretační rámce nejsou neutrální

Každý obor si vytváří své základní pojmy a příběhy. Ty nám pomáhají porozumět světu. Současně ale zvýrazňují některé zkušenosti více než jiné. Pokud určitý interpretační rámec vzniká převážně z jedné perspektivy, může být obtížnější rozpoznat zkušenosti, které se do něj nevejdou. To není problém vysoké citlivosti. To je obecná vlastnost lidského poznání.

Proto si myslím, že potřebujeme rozšířit jazyk vysoké citlivosti také o mužskou fenomenologii. Ne proto, abychom nahradili dosavadní pohled. Ale proto, abychom jej doplnili.

Síla bez machismu, citlivost bez pasivity

Tento web není návratem k tradičnímu machismu. Naopak. Macho identita často vzniká jako obrana před vlastní citlivostí. Integrovaný citlivý muž jde opačným směrem. Poznává svůj citlivý nervový systém. Rozumí svému studu. Učí se pracovat se svou zranitelností. A přesto se nevzdává síly. Nevzdává se odvahy. Nevzdává se sexuality. Nevzdává se autonomie. Nevzdává se soutěživosti. Nevzdává se touhy po dobrodružství. Jeho síla není maskou. Je jednou z podob jeho živosti.

Proč tento prostor patří mužům

Tento web není proti ženám. Vzniká díky práci mnoha žen. Bez jejich odvahy bychom dnes možná o vysoké senzorické citlivosti vůbec nemluvili. Současně si ale myslím, že muži potřebují prostor, kde mohou začít popisovat vlastní zkušenost vlastními slovy.

Ne proto, aby vytvořili konkurenční teorii. Ani proto, aby zpochybnili práci předchozích autorek. Ale proto, že skutečný dialog nevniká tehdy, když jedna perspektiva mluví za všechny. Vzniká tehdy, když různé perspektivy mohou nejprve dozrát samy v sobě a teprve potom se setkat. Proto je tento prostor určen mužům.

Ne proto, že by ženy nerozuměly. Ne proto, že by sem nepatřily. Ale proto, že muži s vysokou senzorickou citlivostí možná ještě stále hledají vlastní jazyk. A já bych byl rád, kdyby jej zde mohli společně vytvářet.

Možná pak jednou přestaneme klást otázku: Kde jsou všichni muži s vysokou senzorickou citlivostí? Možná zjistíme, že byli celou dobu mezi námi. Jen jsme je neuměli rozpoznat. A často to neuměli ani oni sami.

Poznámka k názvu

„Odtávání života“ znamená, že člověk nemusí zůstat zamrzlý v rolích, obranách nebo strachu, které si vypěstoval. „Cesta k sobě“ je odvaha zůstat s tím, co je skutečné, a poznat své vlastní prožívání. „Cesta k druhým“ je pak schopnost nést svou zranitelnost do kontaktu — aniž by se musel uzavřít nebo předstírat.