Zápisky z cesty

Zápisky autora projektu i komunity

Krátké osobní texty psané zevnitř, ne shora. Filtrem si vyber, čí zápisky chceš číst.

Zobrazit
Dar a břemeno nevědomosti
Autor projektuOsobní cesta18 min čtení

Dar a břemeno nevědomosti

Většinu života jsem nevěděl, jak citlivý vlastně jsem. Neměl jsem mapu — a tak jsem si vytvořil vlastní vysvětlení. Zápisek o dlouhé krizi středního věku, o kamenné tváři a o tom, proč byla nevědomost břemenem i darem.

Číst text
Kam se poděla moje citlivost?
Autor projektuOsobní cesta7 min čtení

Kam se poděla moje citlivost?

Dlouho jsem si myslel, že jsem introvert. Pak jsem začal tušit, že to, co vypadalo jako uzavřenost, byla schovaná citlivost — a hledal jsem, kam se přestěhovala.

Číst text
Nejsem až takový introvert. Jen jsem se k sobě nemohl dostat.
Autor projektuMá cesta7 min čtení

Nejsem až takový introvert. Jen jsem se k sobě nemohl dostat.

O rozdílu mezi povahou a stavem nervového systému — a o tom, co se stane, když brzdy začnou povolovat.

Číst text
Trochu poeta a trochu analytik…
Autor projektuOsobní cesta7 min čtení

Trochu poeta a trochu analytik…

Dlouho jsem si myslel, že můj hlavní problém spočívá v tom, že nejsem „dost“. Ne dost mužský. Ne dost odvážný. Ne dost společenský. Dnes už vím, že nešlo o citlivost samotnou — ale o to, jak jsem ji celý život chránil, aniž bych o tom věděl.

Číst text
Jak jsem se přiblížil místu, odkud už není vidět budoucnost
Autor projektuOsobní cesta10 min čtení

Jak jsem se přiblížil místu, odkud už není vidět budoucnost

Po mnoha letech jsem znovu otevřel deníky ze svých dvaceti let. Nezasáhla mě bolest, kterou jsem si pamatoval, ale prázdnota — a stud, který mi tehdy namluvil, že pro mě na světě nezbylo místo.

Číst text
Jak vznikají obrany
Autor projektuOsobní cesta7 min čtení

Jak vznikají obrany

Dlouho jsem si myslel, že obrany jsou překážkou autenticity a že je potřeba odstranit. Dnes si tím nejsem jistý. Moje obrany mě nezničily. Zachránily mě. A možná dospělost nespočívá v tom, je zbourat, ale poděkovat jim a naučit se žít bez toho, aby určovaly, kdo jsem.

Číst text
Když jsem poprvé opravdu tančil
Autor projektuOsobní cesta9 min čtení

Když jsem poprvé opravdu tančil

Celý život jsem si myslel, že tanec není pro mě. Pak jsem si jednoho rána pustil hudbu, zavřel oči — a zjistil, že můj pohyb možná jen příliš dlouho potřeboval bezpečný účel.

Číst text
Chytil jsem se větru
Autor projektuOsobní cesta16 min čtení

Chytil jsem se větru

Zápisek o psilocybinu, kráse, živosti a pocitu, že patřím do tohoto světa. Teplá srpnová noc, vítr v korunách stromů — a hranice mezi mnou a světem, která přestala být hranicí.

Číst text
Hloubka přítomnosti: od nepatření k existenci
Autor projektuOsobní cesta20 min čtení

Hloubka přítomnosti: od nepatření k existenci

Báseň z třiadvaceti, deníky z pětadvaceti, věta umírající mámy a jedna srpnová noc o mnoho let později. Zápisek o tom, jak se mění význam slova patřit — a co když hloubka není vlastností bolesti, ale kontaktu.

Číst text
Kolik testosteronu potřebuji, abych byl dost muž?
Autor projektuMužství a tělo10 min čtení

Kolik testosteronu potřebuji, abych byl dost muž?

Nechal jsem si změřit testosteron. Výsledek byl vysoký — a přesto neodpověděl na otázku, kterou jsem si nesl celý život. Osobní úvaha o vitalitě, citlivosti a potřebě dokazovat mužství.

Číst text