Řekni, kde ti muži jsou…
Vysoce citliví muži jsou všude kolem nás — jen někteří svou citlivost celý život nazývali jinými jmény: precizností, intuicí, odborností, sebeovládáním. Text o tom, jak se citlivost proměňuje v kompetenci a kompetence v brnění.
…kde vlastně jsou?
Výzkum vysoké citlivosti naznačuje, že výrazně citlivější nervový systém má nezanedbatelná část populace. Nejde tedy o několik výjimečných jednotlivců roztroušených mezi ostatními. Vysoce citlivé muže potkáváme každý den – v práci, ve veřejném prostoru, mezi přáteli i ve vlastních rodinách.
A přesto, když se některých z nich zeptáte: „Jsi vysoce citlivý?“, možná to bez zaváhání odmítnou.
Ne proto, že by vysoce citliví nebyli. Možná jen celý život svou vysokou citlivost nazývali jinými jmény.
Jsou přímo před námi. Někteří se však naučili přizpůsobit svému prostředí tak dokonale, že svou vysokou citlivost přestali rozpoznávat i sami v sobě.
Domy výkonu
Najdeme je všude tam, kde se uplatňuje schopnost vnímat jemné rozdíly, promýšlet věci do hloubky, předvídat důsledky, zachytit slabé signály, rozumět složitým situacím nebo nést odpovědnost.
To, co by za jiných okolností mohlo být zdrojem zahlcení, dokázali proměnit v kompetenci.
Cit pro nuance se stal precizností. Hluboké zpracování schopností domýšlet souvislosti. Vnímání lidí sociální inteligencí. Opatrnost předvídavostí. Potřeba porozumět věcem odborností.
A za tyto schopnosti mohli získat respekt, uznání, postavení nebo prostě pocit, že mají ve světě své místo.
Struktura, racionalita a sebeovládání se pro některé z nich mohly stát také brněním. Ve světě, kterému lze porozumět, který lze uspořádat a v němž existují pravidla, se dá mnoho věcí zvládnout. Svět vztahů a emocí bývá méně předvídatelný. Nelze v něm vždy zabránit odmítnutí, nepochopení, studu nebo zranění.
Velmi spolehliví muži
Ti, kteří dokončují, co začali. Dokážou fungovat pod tlakem. Berou na sebe odpovědnost. V obtížných situacích zachovávají klid a hledají řešení. Jejich okolí je může vnímat jako stabilní, racionální a kompetentní.
Málokdo ale vidí, kolik energie je toto fungování někdy stojí.
Po dlouhém dni mohou potřebovat ticho, samotu nebo prostředí s menším množstvím podnětů. Někteří hledají úlevu v pohybu, jiní v přírodě, hudbě, četbě, tvoření, soustředěné činnosti nebo prostě v možnosti chvíli s nikým nemluvit.
Cokoliv, při čem může svět na chvíli přestat klepat na dveře.
Vrstva vlastního neporozumění
Někteří žijí ještě pod další vrstvou. Nevědí, proč potřebují tolik prostoru. Proč je některé situace vyčerpávají více než ostatní. Proč někdy přichází zahlcení, napětí nebo silná potřeba stáhnout se. Pokud se dlouhodobě přetěžují, mohou tyto signály chápat jako osobní slabost, kterou je potřeba překonat.
A protože celý život umějí překonávat překážky, použijí nástroj, který se jim tolikrát osvědčil: ještě více disciplíny, kontroly a výkonu.
Vzniká zvláštní paradox. Mohou svou vysokou citlivost používat každý den – a přitom vůbec nevědět, že jsou vysoce citliví.
Mohou jí říkat analytické myšlení, intuice, svědomitost, empatie, kreativita, schopnost číst situace nebo cit pro detail. Potřebu regenerace mohou považovat za introverzi či únavu. Zahlcení za nedostatek odolnosti. Emoční zranitelnost za slabost. A mimořádnou schopnost sebeovládání prostě za dospělost.
Vysoká citlivost nezmizela. Proměnila se v kompetenci. A kompetence se časem mohla stát také obranou.
Co žije pod kompetencí
Tak může vzniknout muž, který dokáže zvládat náročné situace, pracovat, starat se o druhé a nést velkou odpovědnost – a přitom může jen obtížně odpovědět na jednoduchou otázku: Co právě cítíš?
Pod jeho kompetencí přitom může stále žít něco mnohem měkčího. Potřeba být viděn. Touha po blízkosti. Potřeba bezpečí. Hlad po skutečném setkání, ve kterém nemusí být neustále silný, užitečný, racionální nebo pod kontrolou.
Tohle samozřejmě není příběh všech vysoce citlivých mužů. Někteří svou vysokou citlivost znají a žijí ji otevřeně. Někteří vyrůstali v prostředí, kde pro ni bylo místo. Jiní ji dokázali přirozeně začlenit do své osobnosti, vztahů i způsobu života.
Toto je příběh jiné skupiny. Mužů, kteří svou vysokou citlivost převedli do schopností tak úspěšně, až se její původ stal neviditelným.
Nejsou ztracení. Nejsou slabí. A nepotřebují přijít o to, co celý život budovali. Možná jen potřebují jazyk, který jim dovolí pojmenovat vlastní vnitřní svět, aniž by je připravil o jejich důstojnost.
A možná právě tehdy začnou rozpoznávat něco, co bylo celou dobu přímo před nimi.
Řekni, kde ti muži jsou? Je jich všude kolem dost, nejsou vzácní. Jen je podle toho, co vidíme zvenčí, často nepoznáme.
A někteří z nich ještě nevědí, co všechno se skrývá za tím, kým se během života naučili být.