O skutečném a viditelném složení HSP komunity

Když člověk vstoupí do skupiny pro vysoce citlivé lidi (HSP – Highly Sensitive Persons), navštíví tematický seminář nebo začne sledovat HSP obsah na sociálních sítích, může snadno získat dojem, že vysoká citlivost je především vlastností žen středního věku. Právě ony bývají v těchto prostředích nejviditelnější. Muži jsou často v menšině a mladí lidé nemusejí tvořit hlavní proud.

Znamená to, že mezi lidmi s vysokou senzitivitou skutečně výrazně převažují ženy? Dostupná data nedovolují tak jednoduchý závěr. Je třeba rozlišovat nejméně dvě skupiny: lidi s vysokou mírou senzitivity zpracování podnětů, tedy temperamentového rysu označovaného jako SPS, a lidi, kteří se rozpoznali v pojmu HSP a aktivně vstoupili do příslušné komunity.

Jak vypadá typická HSP komunita

Reprezentativní demografický průzkum členů HSP komunit zatím nemáme. Nemůžeme proto spolehlivě říci, jaký je v nich celkový podíl žen a mužů ani která věková skupina převažuje napříč zeměmi a různými typy komunit.

V mnoha organizovaných skupinách, kurzech a podpůrných setkáních však ženy tvoří zřetelnou, někdy až několikanásobnou většinu. Ve veřejném HSP prostoru jsou také nápadně viditelné ženy středního věku. Jde o opakované pozorování, nikoli o přesně změřenou populační statistiku. Konkrétní číselné odhady by bez přímého průzkumu komunit vytvářely větší jistotu, než jakou skutečně máme.

Určitou oporu poskytují demograficky zaměřené studie SPS, ty však zkoumají výzkumné soubory, nikoli HSP komunity. V jedné novější studii tvořily ženy 75 % skupiny s vysokou SPS a nejčastější věkovou kategorií bylo 35 až 44 let, do níž spadalo 39 % této skupiny. Protože však ženy výrazně převažovaly už v celém výzkumném souboru, nelze tato čísla považovat za odhad populačního ani komunitního složení.

Výzkumné vzorky tak mohou částečně připomínat samotné HSP komunity: ukazují především lidi, kteří se výzkumu citlivosti chtějí zúčastnit, rozumějí jeho jazyku a jsou ochotni o své zkušenosti vypovídat. Výsledky mohou ovlivňovat výběrové zkreslení, způsob náboru účastníků i kulturní rozdíly v tom, co jsou ženy a muži ochotni sami o sobě uvést.

Je vysoká citlivost ženským rysem?

Dosavadní výzkum neumožňuje stanovit přesný populační poměr vysoce citlivých žen a mužů. Ženy v řadě dotazníkových studií dosahují vyššího průměrného skóre SPS a některé novější práce nacházejí také vyšší pravděpodobnost zařazení žen do skupiny s vysokou SPS. Výsledky však nejsou zcela jednotné a samy o sobě neříkají, jakou část rozdílu tvoří temperament, jakou způsob měření a jakou kulturní očekávání.

Není tedy podložené jednoduše tvrdit, že se SPS v populaci rozděluje přesně v poměru 50:50. Stejně neoprávněné by ale bylo považovat převahu žen ve výzkumných vzorcích nebo komunitách za přímý obraz biologického rozložení rysu.

SPS je chápána jako dimenzionální, částečně dědičný temperamentový rys, který se projevuje již v raném vývoji. Není to diagnóza ani ostrá biologická kategorie. Označení HSP se používá pro lidi na vysokém konci spojitého rozložení senzitivity, přičemž výsledek závisí také na použité škále a stanovené hranici.

Klíčovou roli může hrát i to, co dotazníky měří a jak jsme vychováváni. Škály SPS se ptají například na snadné přetížení, silnou emoční reaktivitu, vnímání jemných podnětů nebo citlivost vůči bolesti a konfliktům. V kulturách, kde jsou tyto vlastnosti považovány za ženštější, mohou být ženy ochotnější se k nim hlásit. U mužů mohou být podobné zkušenosti od dětství překládány do jiného jazyka: musíš se otrkat, nebýt přecitlivělý, ovládnout se a příliš o sobě nemluvit.

Vysoce citlivý chlapec se proto nemusí naučit chápat svou zkušenost jako „citlivost“. Může ji vnímat jako slabost, kterou je třeba překonat, a vytvořit si identitu založenou na schopnostech, výkonu, intelektu, kontrole nebo soběstačnosti. Jeho senzitivita nezmizí, ale nemusí se stát součástí jeho vědomého obrazu sebe sama.

U některých mužů se spojení vysoké citlivosti, osobnostních dispozic, prostředí a naučeného maskování může nepřímo projevovat například:

• zvýšenou potřebou času o samotě pro zpracování podnětů,
• podrážděností nebo stažením při přetížení,
• snahou mít silnou kontrolu nad vlastním prostředím,
• hlubokou odborností a pohlcením určitou oblastí zájmu,
• perfekcionismem či výkonovou kompenzací,
• vyhledáváním přírody, vytrvalostního sportu nebo fyzických výzev,
• intenzivním estetickým prožíváním.

Nejde o diagnostické znaky SPS ani o jedinou mužskou šablonu. Jednotlivé projevy mohou mít řadu jiných příčin. Jde spíše o možné způsoby, kterými se citlivost propojí s osobností a mužskou socializací. Takový muž může dosahovat vysoké míry SPS, aniž by ho kdy napadlo označit se za HSP.

Komunita není zrcadlem populace

Do komunit nevstupují všichni lidé se stejnou vlastností se stejnou pravděpodobností. Vstupují do nich především ti, pro které je dané pojmenování přijatelné, srozumitelné a užitečné. Ženy mohou mít díky socializaci a životním zkušenostem blíže ke vztahovému sdílení, podpůrným skupinám a psychologickému jazyku. Ve středním věku navíc lidé často začínají nově interpretovat celoživotní zkušenosti s přetížením, péčí o druhé, vztahy nebo vyčerpáním. Pojem HSP jim může nabídnout rámec, který propojí mnoho dříve oddělených zkušeností. To je pravděpodobný mechanismus, nikoli spolehlivě změřené vysvětlení ženské převahy.

Muži mohou procházet podobnou životní revizí, ale odpovídající rámec hledat pod jinými názvy. Zabývají se vyhořením, samotou, krizí středního věku, neurodivergencí, spiritualitou nebo otázkou mužské identity. K pojmu vysoké citlivosti se dostanou až druhotně – pokud vůbec.

Mezi dispozicí a členstvím v komunitě proto může stát několikanásobný výběrový filtr:

• Člověk musí svou odlišnost vůbec zaznamenat.
• Musí ji interpretovat jako citlivost.
• Musí přijmout označení HSP jako užitečné pro vlastní identitu.
• Musí chtít vstoupit do komunity založené na tomto označení.
• Musí mu vyhovovat jazyk a kultura konkrétní skupiny.

Je rozumné předpokládat, že v současném kulturním prostředí může na některých stupních tohoto filtru odpadávat více mužů než žen. Přímá data, která by sílu jednotlivých filtrů změřila, však zatím chybějí.

Jak komunita spoluvytváří svůj obraz

Převaha žen neovlivňuje jen demografické složení HSP komunity. Pravděpodobně formuje také způsob, jakým se o citlivosti mluví.

Typický HSP obsah zdůrazňuje jemnost, empatii, potřebu hranic, vztahová zranění, sebelaskavost a péči o nervový systém. To všechno jsou legitimní části zkušenosti lidí s vysokou SPS. Nejsou však jejím úplným obrazem.

Méně prostoru někdy dostávají jiné možné podoby senzitivity: intenzita prožívání, smyslová a estetická živost, hluboké soustředění, potřeba fyzického dobrodružství nebo napětí mezi citlivostí a vyhledáváním silných podnětů. Vysoká SPS a vyhledávání intenzivních zážitků se totiž nevylučují; u části lidí se mohou spojovat, i když jde o dvě odlišné dimenze.

Komunita tak může nevědomky vytvářet kruhový efekt: protože v ní převažují ženy, používá jazyk bližší zkušenostem své stávající většiny. A protože používá tento jazyk, část citlivých mužů se v ní nerozpozná. Muži, kteří do HSP skupin přesto vstoupí, pak mohou zažívat dvojí odlišnost – nejprve mezi běžnými muži a poté i mezi lidmi, kteří mají sdílet jejich citlivost.

Tento kruhový efekt je sociologickou hypotézou, kterou by bylo vhodné přímo zkoumat. Její síla spočívá v tom, že vysvětluje rozdíl mezi možným populačním výskytem vysoké SPS a její viditelností v konkrétním kulturním prostoru, aniž by předem rozhodovala, jaký je „skutečný“ poměr citlivých žen a mužů.

Generační rozměr a proměny jazyka

Také věkové složení komunit neznamená, že je vysoká citlivost nejčastější ve středním věku. SPS je chápána jako temperamentový rys projevující se od raného vývoje. V průběhu života se však mění schopnost člověka svou zkušenost rozpoznat, potřeba hledat pro ni pojmenování i kulturní slovník, který má k dispozici.

Lidé středního věku mají za sebou dostatek zkušeností, aby si všimli opakujících se vzorců přetížení, vztahových obtíží nebo potřeby samoty. Současně mohou hledat nové způsoby, jak uspořádat druhou polovinu života. Kniha Elaine Aronové The Highly Sensitive Person vyšla v roce 1996, takže dnešní lidé středního a vyššího věku dostali toto pojmenování často až v dospělosti.

Mladší generace mohou obdobné prožívání častěji popisovat prostřednictvím pojmů neurodivergence, přestimulování, úzkosti, ADHD nebo autismu. Tyto pojmy nejsou se SPS zaměnitelné a mohou označovat jiné jevy, ale v běžném jazyce někdy soutěží o popis podobných zkušeností. Citlivost mladších lidí se proto nemusí organizovat především kolem identity HSP.

I toto je zatím spíše generační interpretace než výsledek přímého srovnání věkového složení HSP komunit.

Skrytá populace citlivých mužů

Nejpřesnější závěr nezní, že vysoká citlivost patří především ženám. Nemůžeme však s jistotou tvrdit ani to, že je v populaci rozdělena přesně rovnoměrně. Spolehlivěji lze říci, že ženská citlivost je v současném HSP prostoru kulturně čitelnější a komunitně lépe organizovaná.

Citliví muži mohou být rozptýleni v jiných prostředích: mezi umělci, vědci, programátory, řemeslníky, sportovci, podnikateli, terapeuty nebo lidmi hledajícími spiritualitu. Často se sdružují podle činnosti, která jejich citlivost zprostředkovává a naplňuje, nikoli podle samotné nálepky vysoké citlivosti. Ani zde nejde o statisticky doložený profil, ale o hypotézu o kulturní neviditelnosti části citlivých mužů.

Pro širší pochopení senzitivity proto nestačí pouze převzít běžný HSP jazyk a změnit ilustrační fotografie. Je třeba citlivost popsat v celé její šíři – tak, aby zahrnovala nejen zranitelnost a jemnost, ale také intenzitu, tělesnost, soustředění, výkon, dobrodružství a touhu po životě.

Viditelná HSP komunita není prostým vzorkem citlivé populace. Je výsledkem několika stupňů sebepoznání, pojmenování, kulturní přijatelnosti a ochoty vstoupit do prostředí, jehož jazyk se sám utváří podle lidí, kteří v něm už převažují.

Právě proto mohou citliví muži zůstávat málo viditelní, i když jejich skutečný počet zatím neumíme spolehlivě určit.

Odborné zdroje a literatura

• Aron, E. N., & Aron, A. (1997). Sensory-processing sensitivity and its relation to introversion and emotionality. Journal of Personality and Social Psychology, 73(2), 345–368.
• Aron, E. N., Aron, A., & Jagiellowicz, J. (2012). Sensory processing sensitivity: A review in the light of the evolution of biological responsivity. Personality and Social Psychology Review, 16(3), 262–282.
• Greven, C. U., et al. (2019). Sensory Processing Sensitivity in the context of Environmental Sensitivity: A critical review and development of research agenda. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 98, 287–305.
• Iimura, S. (2022). Sensory-processing sensitivity and COVID-19 stress in a young population: The mediating role of resilience. Personality and Individual Differences, 184, 111183.
• Lionetti, F., et al. (2018). Dandelions, tulips and orchids: Evidence for the existence of low-sensitive, medium-sensitive and high-sensitive individuals. Translational Psychiatry, 8, 24.
• Morales-Botello, M. L., et al. (2026). Demographic profile of Sensory Processing Sensitivity. Personality and Individual Differences, 248, 113484.
• Morales-Botello, M. L., et al. (2025). Sociodemographic markers of high Sensory Processing Sensitivity: Exploring the role of gender, age, educational level, and occupational status. Frontiers in Psychology, 16, 1617089.
• Weyn, S., Greven, C. U., Schmidt, S. J., & Gillebert, C. R. (2026). Sensory processing sensitivity and overstimulation in daily life: An experience sampling method study. Scientific Reports, 16, 2015.