Testosteron a citlivost: falešný protiklad?

Co vlastně znamená, když o mužovi řekneme, že je „citlivý“?

Může to znamenat spoustu věcí. Že si všimne detailů, které ostatní přehlédnou. Že ho hluk, chaos nebo mezilidský konflikt rychle zahltí. Že mimořádně silně prožívá hudbu, umění, sexualitu nebo partnerskou blízkost. Že je empatický. Nebo že se během života naučil zůstat otevřený vlastním emocím, aniž by před nimi utíkal nebo se jimi nechal zaplavit.

V běžné řeči všechny tyto projevy házíme do jednoho pytle s nápisem citlivost. Jenže to není totéž.

A do této změti významů navíc vstupuje testosteron. V populární kultuře má totiž tento hormon téměř opačné nálepky: dravost, soutěživost, síla, dominance, někdy agrese. Jako by existovala jedna přímka, na jejíchž koncích stojí citlivost a testosteron — čím více jednoho, tím méně druhého. Věda ale nic takového neukazuje. Možná bychom se proto měli přestat ptát, zda může být vysoce citlivý muž zároveň „testosteronový“, a raději si ujasnit, co všechno slovem citlivost označujeme – a proč jsme uvěřili, že stojí v protikladu k mužské síle.

1. Elaine Aron: citlivost jako nastavení nervové soustavy

Jedním z nejznámějších pojetí je Sensory Processing Sensitivity (SPS), které v 90. letech popsala Elaine Aron. V populární řeči se pro lidi s touto vlastností vžil název Highly Sensitive Person (HSP) – vysoce citlivý člověk.

Důležité ale je, že „vysoce citlivý“ zde neznamená romanticky jemný nebo emočně křehký muž. SPS označuje temperamentový rys: jde o nervovou soustavu, která zpracovává podněty hlouběji a snadněji se přestimuluje.

To narušuje první stereotyp. Vysoce citlivý muž vůbec nemusí odpovídat kulturnímu obrazu „citlivky“.

Příklad z praxe

Představte si úspěšného zakladatele technologické firmy. Fyzicky trénuje, dělá rychlá a odvážná businessová rozhodnutí a dokáže si tvrdě prosadit svou. Přesto večer potřebuje hodinu naprostého ticha, protože ho přemíra světel a zvuků v kanceláři přemáhá, a reakce svých zaměstnanců vnímá s neobvyklou jemností.

Existuje vědecký důvod předpokládat, že vysoká citlivost (SPS) znamená automaticky nízký testosteron? Z dostupného výzkumu nic takového neplyne. Zároveň ale nemáme dost studií, které by tyto dvě oblasti u mužů přímo propojily. Nejpoctivější odpověď tedy zní: nevíme. A právě to je na tom zajímavé.

2. Michael Pluess: citlivost jako propustnost vůči světu

Michael Pluess a jeho kolegové posunuli výzkum ještě dál v rámci konceptu Environmental Sensitivity. Ukazují, že podstatou citlivosti není jen náchylnost ke stresu, ale celková responsivita vůči prostředí.

Citlivější organismus není pouze zranitelnější v toxickém prostředí. Dokáže také podstatně více rozkvétat v prostředí dobrém. Citlivost tak přestává být synonymem křehkosti a začíná připomínat spíše vyšší propustnost. Takový člověk hlouběji trpí v chaosu a konfliktu, ale zároveň čerpá násobně více energie z umění, přírody, kvalitního vztahu nebo dobrého mentora.

Může být muž silně citlivý na prostředí a současně soutěživý, sexuálně motivovaný a zaměřený na výkon? Proč ne. Jsou to dvě různé charakteristiky, které se v jednom těle mohou potkat úplně přirozeně.

3. Robert Augustus Masters: schopnost unést vlastní sílu

Zde musíme opustit čistě laboratorní psychologii. Psychoterapeut Robert Augustus Masters používá pojem citlivost v jiném smyslu – jako integrální dospělou kapacitu.

Zatímco temperamentovou citlivost (SPS) dostáváme do vínku, integrální citlivost musíme vybudovat. Znamená schopnost být v hlubokém kontaktu se svými emocemi, tělem i druhými lidmi, aniž bychom přitom ztráceli hranice a schopnost jednat.

V běžném diskurzu stavíme dvě extrémní možnosti:

• muž je tvrdý, dominantní a odříznutý od emocí;
• muž je citlivý, jemný a empatický, ale chybí mu drajv, tělesnost a průraznost.

Masters ukazuje, že zralá citlivost nevede k potlačení agrese, síly nebo sexuální touhy. Naopak zrale citlivý muž dokáže tuto sílu vnímat, unést a zdravě usměrnit:

• Agrese se nemění v destrukci, ale v čistou schopnost vymezit nekompromisní hranici.
• Soutěživost se nemění v ponižování druhých, ale v radost z překonávání vlastních limitů.
• Sexualita nepřestává být silná, ale přestává druhého redukovat na pouhý objekt vybití.

4. Co vlastně testosteron dělá (a co ne)?

Abychom tento obraz dokončili, musíme zbavit testosteron jeho vlastní mytologie. Testosteron není chemická esence drsňáctví ani přímý spouštěč vzteku.

Neurobiologie (např. Robert Sapolsky či Christian Eisenegger) ukazuje, že testosteron posiluje chování vedoucí k dosažení a udržení statusu. Pokud prostředí odměňuje agresi, hormon posílí agresi. Pokud ale prostředí odměňuje velkorysost, odvahu, ochranu slabších nebo intelektuální výkon, testosteron dodá energii právě do těchto prosociálních oblastí.

A jak je to s riskováním? Dlouho platil mýtus, že více testosteronu rovná se bezhlavý hazard. Rozsáhlá metaanalýza (Sánchez Rodríguez et al., 2026), zahrnující 52 studií a více než 17 000 účastníků, však ukázala, že celkový vztah mezi testosteronem a ochotou riskovat je prakticky nulový. Hormon z nás hazardéry automaticky nedělá – rozhodující je kognitivní zralost a situace.

Závěr: jak tyto dílky poskládat v životě?

Příroda nemá žádnou povinnost vyrábět lidi podle kulturních šablon. Muž může být smyslově citlivý na prostředí, a přesto mít vysokou potřebu fyzického výkonu a statusu. Může hluboce prožívat vztahy a zároveň disponovat silnou sexuální touhou a drajvem.

Citlivost a testosteron neležely a neleží na jedné ose.

Místo otázek typu „Jsem dost mužný, i když jsem citlivý?“ začíná být pro zralého muže užitečnější ptát se jinak: „Jaké různé druhy síly, vnímavosti a vitality se ve mně potkávají – a jak s nimi naložím?“

Z praktického hlediska to znamená tři věci:

• Neschovávejte se za citlivost: temperamentová vnímavost není omluvou pro absenci hranic, neschopnost přijmout riziko nebo pasivitu.
• Neschovávejte se za sílu: fyzická síla a drajv nemají sloužit jako brnění proti vlastní zranitelnosti a vztahům.
• Pěstujte integraci: skutečná dospělost nastává v momentě, kdy dokážete být v jedné situaci nekompromisně rozhodní a v druhé plně empatičtí a otevření.