Život, který za nás nikdo neodžije

Irvin D. Yalom, jeden z hlavních představitelů existenciální psychoterapie, popisuje čtyři základní skutečnosti, s nimiž se člověk musí vyrovnávat: smrt, svobodu, existenciální izolaci a otázku smyslu. Následující text není výkladem Yalomovy teorie, ale osobním zamyšlením nad tím, co se stane, když si tyto čtyři skutečnosti přeložíme do vlastního života.

• Jsem sám, protože nikdo nemůže být mnou.
• Jsem svobodný, protože nikdo za mě nemůže můj život zvolit.
• Jsem smrtelný, protože můj čas je omezený.
• A jsem postaven před otázku smyslu, protože nikdo jiný mi nemůže definitivně říci, pro co mám tento čas použít.

Yalom kolem těchto čtyř témat vystavěl svou existenciální psychoterapii. Nejsou to poruchy, které bychom měli odstranit. Jsou podmínkami lidské existence. Možná právě proto před nimi tak často utíkáme.

Jsem sám

Samota nemusí znamenat, že kolem mě nikdo není. Mohu mít partnera, děti, přátele. Mohu být milován. Mohu s někým strávit desítky let. Mohu zažít chvíle tak hluboké blízkosti, že se hranice mezi mnou a druhým na okamžik téměř rozpustí.

A přesto zůstává poslední malá vzdálenost. Nikdo nikdy neuvidí svět přesně mýma očima. Nikdo nebude mít moje vzpomínky, moje tělo, moje asociace, moje strachy. Nikdo nebude přesně vědět, co znamená být mnou. Yalom tomu říká existenciální izolace.

Na první pohled je to smutná myšlenka. Jenže možná obsahuje i něco osvobozujícího. Jestliže nikdy nemohu být zcela pochopen, nemusím celý život usilovat o to, aby mě někdo konečně pochopil dokonale. A jestliže druhého člověka nikdy nemohu vlastnit ani úplně poznat, mohu jej konečně nechat být druhým člověkem.

Blízkost není zrušením vzdálenosti. Je setkáním přes vzdálenost.

Možná právě proto jsou některé okamžiky lidského setkání tak vzácné. Dva světy se na chvíli dotknou. Nesplynou. Ale vědí o sobě.

Jsem svobodný

Slovo svoboda zní příjemně, dokud si neuvědomíme, co znamená. Pokud jsem skutečně svobodný, potom za svůj život také nesu odpovědnost.

Samozřejmě ne za všechno, co se mi stalo. Nevybral jsem si své tělo, rodiče, dobu ani místo narození. Nevybral jsem si velkou část svého temperamentu. Mnoho věcí mi život jednoduše rozdal.

Ale postupně přichází okamžik, kdy už nestačí říkat: takový život jsem dostal. Objevuje se otázka: co s ním udělám? A na tu za mě nikdo neodpoví.

Mohu se zeptat rodičů. Partnera. Terapeuta. Přátel. Filozofů. Náboženství. Společnosti. Mohu hledat stále lepší mapu. Nakonec ale musím udělat krok já.

A možná právě proto někdy tak zoufale hledáme jistotu. Kdyby existoval jediný správný způsob života, mohli bychom jej objevit a následovat. Odpovědnost by se přesunula na návod. Jenže návod není.

Svoboda není nekonečné množství možností. Svoboda je okamžik, kdy zjistím, že musím volit, přestože nikdy nebudu mít všechny informace.

A také že nevolit je volba.

Jsem smrtelný

Dokud je člověk mladý, může čas působit téměř nekonečně. Rok je dlouhý. Deset let je abstrakce. Některá rozhodnutí lze odložit, protože přece bude ještě spousta příležitostí. Jenže čas postupně mění strukturu.

Najednou už život není otevřená přímka někam do neurčita. Začne mít tvar. Něco už se stalo a nikdy se to nestane jinak. Některé možnosti zmizely. Jiné stále existují, ale už ne navždy.

Smrt v tomto smyslu nevstupuje do života až na jeho konci. Je v něm přítomná celou dobu jako hranice. Yalom často obrací obvyklou intuici: vědomí smrti nemusí život znehodnocovat. Může jej probouzet.

• Kdyby bylo nekonečně mnoho rán, na žádném konkrétním ránu by příliš nezáleželo.
• Kdyby bylo nekonečně mnoho lidí, které můžeme milovat, nemuselo by tolik záležet na tomto člověku.
• Kdybych mohl každé rozhodnutí nekonečněkrát opravit, žádné by nebylo skutečné.

Konečnost vytváří hodnotu. Ne proto, že smrt je dobrá. Ale protože život má okraje.

A k čemu to všechno je?

Kdyby existoval objektivně daný smysl života, mnohé by bylo jednodušší. Někdo by nám mohl říci: toto je účel tvého života, tohle máš udělat, tohle je správná cesta. Když ji splníš, život byl dobře prožit. Jenže moderní člověk často takovou jistotu nemá.

A Yalomova existenciální perspektiva nabízí nepříjemnou možnost: možná žádná odpověď předem připravená není. To však ještě neznamená, že život nemá smysl. Je rozdíl mezi větami „život nemá předem daný smysl“ a „život nemůže mít smysl“. První může být dokonce podmínkou toho druhého — protože jestliže mi smysl nebyl přidělen, mohu jej vytvářet.

Vzniká ve vztazích. V lásce. V dětech. V práci. V poznávání. V tvorbě. V péči. V dobrodružství. V okamžiku, kdy něco zahlédnu a připadá mi dobré, že jsem právě tady.

Možná se tedy nemáme stále ptát: jaký je smysl mého života? Možná je někdy lepší otázka: čemu právě teď dávám svůj omezený čas? Protože čas je možná nejkonkrétnější podoba smyslu. Čemu dávám hodiny svého života, tomu fakticky říkám: tohle stojí za kus mé existence.

Čtyři otázky, jedna skutečnost

Samota, svoboda, smrt a smysl vypadají jako čtyři různá témata. Možná jsou ale čtyřmi stranami jedné věci.

• Nikdo nemůže být mnou — proto jsem sám.
• Nikdo za mě nemůže rozhodnout — proto jsem svobodný.
• Nemám nekonečně mnoho času na rozhodování — proto jsem smrtelný.
• A protože musím svůj omezený čas něčemu dát, vytvářím tím smysl svého života.

Ty čtyři Yalomovy danosti se tak zvláštně sevřou kolem jednoho bodu: tohle je můj život. Ne v narcistickém smyslu „mohu si dělat, co chci“. Právě naopak. Je můj, a proto za něj nemohu nikoho dosadit.

Nikdo ho za mě neprožije. Nikdo za mě nebude milovat. Nikdo za mě neudělá moje rozhodnutí. Nikdo za mě nepromarní ani nezachrání můj čas. A nakonec nikdo za mě nezemře.

Jsem tady. Nevím na jak dlouho. Nevím přesně proč. Nikdo nemůže být na mém místě. A přesto — nebo právě proto — záleží na tom, co udělám se dnem, který právě začíná.

Chcete jít hlouběji?

Toto zamyšlení vychází ze čtyř základních témat existenciální psychoterapie Irvina D. Yaloma, ale jejich propojení a formulace v textu jsou osobní interpretací, nikoli Yalomovými citáty.

• YALOM, Irvin D. Existential Psychotherapy. New York: Basic Books, 1980 — základní teoretická práce, v níž Yalom systematicky rozpracovává smrt, svobodu, existenciální izolaci a otázku smyslu.
• YALOM, Irvin D. Staring at the Sun: Overcoming the Terror of Death. San Francisco: Jossey-Bass, 2008 — přístupnější kniha věnovaná především smrti, konečnosti a tomu, jak může jejich vědomí proměňovat způsob, kterým žijeme.
• YALOM, Irvin D. The Gift of Therapy. New York: HarperCollins, 2002 — osobnější a prakticky zaměřená kniha, v níž se existenciální témata objevují prostřednictvím zkušeností z psychoterapie.