Kolik testosteronu potřebuji, abych byl dost muž?

Je mi jedenapadesát let. V poslední době na mě na internetu stále častěji vyskakuje reklama na přípravky podporující tvorbu testosteronu. Sám je užívám několik let – kotvičník. Vedle ní se objevují články o jeho úbytku ve středním věku, o andropauze a testosteronové terapii. Slibují návrat energie, svalů, sexuální touhy, výkonnosti a sebevědomí.

Jako by mužnost byla zásoba, která se po padesátce začne vyprazdňovat. A jako by ji bylo možné doplnit tabletou, gelem nebo injekcí.

Testosteronová léčba má své oprávněné místo u mužů s prokázaným hormonálním nedostatkem a odpovídajícími obtížemi. Reklamní sdělení však často míří mnohem dál. Neprodávají jen hormonální podporu. Dotýkají se obavy, že s věkem přestáváme být dostatečně vitální, žádoucí a mužní.

Možná právě proto jsem si nechal testosteron změřit. Částečně ze zvědavosti a jako součást zájmu o vlastní tělo. Někde v pozadí však byla také otázka: nezačíná mi s věkem ubývat mužnost?

Výsledek byl překvapivě vysoký. Přibližně takový, jakého dosahuje jen několik mužů ze sta v mém věku. Dokonce i mezi mladými muži bych patřil výrazně nad průměr. Mohl bych si tedy oddechnout. Biologického potvrzení mužnosti mám dost.

Jenže co přesně takový výsledek potvrzuje?

Hormon neurčuje, kým se staneme

Testosteron neurčuje povahu. Nevyrábí automaticky agresivního, dominantního, odvážného ani sebejistého muže. Výzkumy spíš naznačují, že zesiluje citlivost na postavení, příležitost a sociální výzvu. Dodává energii tomu, co člověk ve svém světě chápe jako cestu k uznání, hodnotě nebo vlivu. Někdo získává postavení silou, jiný výkonem, schopnostmi, odvahou, velkorysostí nebo péčí o druhé.

Hormon tedy neurčuje, kým se staneme. Může však zesilovat energii, kterou vkládáme do toho, co je pro nás důležité.

A této energie ve mně bylo zřejmě vždy hodně. Hodně touhy, vitality, ctižádosti, sexuality, zvědavosti a potřeby vstupovat do intenzivních zkušeností. Současně jsem byl ale vysoce citlivý. Jemně jsem četl druhé, silně prožíval odmítnutí, hluboce zpracovával zkušenosti a snadno zachycoval náznaky, že něco z toho, čím jsem, není vítané.

Vysoká citlivost a vysoký testosteron nejsou protiklady. Mohou však vytvořit zvláštní napětí: silný impuls vstoupit do světa a současně mimořádnou citlivost k tomu, jak bude mé vystoupení přijato.

Soustava důkazů

Citlivost dlouho nepatřila k vlastnostem, které bych si mohl bez obav spojit s mužstvím. Citlivý chlapec mohl snadno získat pocit, že je příliš jemný, zranitelný nebo málo průbojný. A pokud prostředí nepovažovalo jeho citlivost za legitimní součást mužství, mohl v něm vzniknout tichý vnitřní úkol:

Musím dokázat, že jsem dost muž.

Výkonem. Inteligencí. Úspěchem. Odolností. Schopností zvládat věci bez pomoci. Fyzickou zdatností. Sexuální kompetencí. Sebeovládáním. Možná jsem tedy citlivost neztratil. Jen jsem přes ni postavil soustavu důkazů.

Ty schopnosti přitom nejsou falešné. Skutečně jsem dokázal vybudovat firmu, nést odpovědnost, přemýšlet v komplikovaných souvislostech, sportovat, riskovat a překračovat vlastní hranice. Mnohé z toho mě opravdu těší. Obrana však nemusí vytvářet nepravé schopnosti. Může skutečnému nadání přidat skrytou povinnost.

Nestačí, že něco dělám rád a dobře. Musí to zároveň dokazovat, že nejsem slabý, nedostatečný nebo málo mužný.

V tom může vysoký testosteron hrát paradoxní roli. Nemusel vytvořit mou potřebu dokazovat mužství. Mohl jí ale dodat značné množství energie. Protože jsem svou citlivost a zranitelnost skrýval, životní síla, která se nemohla projevit v celé své šíři, se soustředila do společensky bezpečnějších oblastí: výkonu, kompetence, kontroly a sexuality.

Touha a stará otázka

Také moje silná sexuální touha nemusí mít jen jeden význam. Je tělesná a autentická. Může být zesílena vysokou citlivostí, schopností hlubokého smyslového prožitku i příznivým hormonálním podložím. Současně v ní ale může být hlad po setkání, touha být viděn a potřeba zakusit prostřednictvím touhy ženy potvrzení vlastní mužské hodnoty.

Chci ji. Chci ji vzrušit. Chci se s ní setkat. Chci cítit intenzitu. A někde ve starší vrstvě možná také potřebuji vědět, že jsem muž, kterého lze chtít.

Proto může odmítnutí bolet víc, než by odpovídalo samotnému nenaplněnému sexuálnímu přání. „Teď ne“ se může dotknout nejen touhy, ale i staré otázky:

Jsem vůbec dost muž? Jsem pro druhého živý, přitažlivý a hodný výběru?

Hranice laboratorního testu

Výsledek může říct, že moje tělo produkuje dostatek testosteronu. Nemůže ale rozhodnout, zda jsem dost muž.

Nemůže změřit odvahu nechat se vidět. Schopnost připustit si vlastní potřebu blízkosti. Ochotu ukázat jemnost. Sílu unést odmítnutí, aniž se promění v rozsudek nad vlastní hodnotou. Ani svobodu prožívat touhu bez toho, aby její naplnění muselo potvrdit právo na mužskou existenci.

Jeden výsledek navíc nedokazuje, že jsem měl vysokou hladinu testosteronu celý život. Nelze z něj zpětně vysvětlit mou osobnost. Je to pouze současný údaj, který souzní s dlouhodobě prožívanou vitalitou, sexualitou a tahem k intenzitě. Důležitější než samotné číslo je způsob, jakým byla tato energie během života organizována.

Možná nejsem citlivý muž, který si musel vyrobit masku mužnosti. Možná jsem byl od počátku současně velmi citlivý i výrazně mužsky vitální. Jen jsem dlouho nevěděl, že tyto dvě skutečnosti mohou existovat vedle sebe. Ukazoval jsem světu především tu část své energie, která byla uznávaná jako mužská, a skrýval tu, která se zdála nebezpečná, zahanbující nebo nesrozumitelná.

Zbavit sílu povinnosti dokazovat

V jedenapadesáti tedy možná nepotřebuji zjistit, zda mám dost testosteronu. Potřebuji se spíš ptát, proč jsem k pocitu, že jsem dost muž, potřeboval tolik důkazů.

Mým úkolem dnes není získat ještě více mužské energie. Té jsem měl zřejmě dost. Není jím ani vzdát se výkonu, sexuality nebo touhy. Je jím zbavit je povinnosti neustále něco dokazovat.

Dovolit si chtít, aniž by naplnění touhy rozhodovalo o mé hodnotě. Být silný, aniž bych musel skrývat zranitelnost. Uspět, aniž by úspěch potvrzoval mé právo existovat. Unést odmítnutí, aniž by se změnilo v rozsudek nad mým mužstvím.

Na otázku, kolik testosteronu potřebuji, abych byl dost muž, tedy laboratorní výsledek neodpovídá. Stejně jako na ni neodpoví reklama, doplněk stravy ani hormonální léčba. Mohou ovlivnit hladinu hormonu, pokud je to skutečně potřeba. Nemohou ale odstranit pochybnost o mužské hodnotě, která vznikla někde úplně jinde.

Možná proto, že mužství není množství hormonu. A možná také proto, že otázka nikdy nebyla, zda ho mám dost.

Otázka byla, zda dokážu být mužem, kterým už jsem, aniž to budu muset stále dokazovat.

Upozornění: Tento text je čistě osobní úvaha a zkušenost. Nenahrazuje lékařské vyšetření ani konzultaci s endokrinologem. Hormonální léčbu vždy konzultujte s odborníkem.